Kdykoliv zadívám se na Prahu – a dívám se na ni stále a vždycky bez dechu, protože ji miluji –, obrátím mysl k Bohu, ať se mi schovává už kdekoliv, za hvězdnou mlhovinou či jen za starým paravánem prožraným od molů, abych mu poděkoval, že propůjčil tu velkolepou scénu i mému životu. Mně i mým radostem a bezstarostným láskám, mně i mým slzám bez pláče, když lásky odcházely. Jaroslav Seifert: Královský letohrádek |
Whenever I gaze out on Prague – and I do so constantly and always with bated breath because I love her – I turn my mind to God wherever he may hide from me, beyond the starry mists or just behind that moth-eaten old screen, to thank him for granting me this magnificent setting to live in. To me and my joys and carefree loves, to me and to my tears without weeping when the loves departed. Jaroslav Seifert: Royal pavilion |
I posts del río Wang su Praga (clicca per ingrandire)
I posts del río Wang su Boemia (clicca per ingrandire)
Nessun commento:
Posta un commento